CO JE TO RÁDIOVÝ ORIENTAČNÍ BĚH?


Rádiový orientační běh (radio-orienťák) je sport podobný orientačnímu běhu (OB). Běháme převážně v lese, ve kterém hledáme kontroly. Kdo najde všechny kontroly a nejrychleji doběhne do cíle vyhrává. Až potud je to stejné jako orienťák, v čem jsou teda rozdíly?

Na rozdíl od orienťáků nemáme v mapě zakreslené kontroly, jen start a cíl. Kontroly jsou tedy pro nás schované a musíme je pomocí přijímače (rádia) najít. Dalším rozdílem oproti orienťáku je to, že nemáme dané pořadí ve kterém musíme kontroly najít. Musíme na optimální pořadí přijít sami. Do hry tedy mnohem více vstupuje závodníkova mysl, schopnost ovládat techniku a jeho zkušenosti. Důležitým faktorem je samozřejmě i závodníkova fyzická zdatnost, musí však být podpořena předešle popsanými dovednostmi.

Napsali o našem sportu: Nedávno vydaný článek na RUNGO

Rádiový orientační běh ve zkratce

Rádio (80M) v ruce - rádiový orientační běh

Máš v ruce přijímač (lidově řečeno rádio)

Prázdná OB mapa se zakresleným startem a cílem

…a mapu, kde je vyznačený start a cíl.

OB mapa se schovanými kontrolami a rádiovým signálem - rádiový orientační běh

Mezi startem a cílem se schovávají „kontroly“, které musíš pomocí rádia najít.

OB mapa s postupem od startu do cíle - rádiový orientační běh

… a pomocí mapy si k nim zvolíš cestu.

OB lampion - orienťák

Pokud vidíš lampion, jsi na správném místě.

Tikající hodiny

… a vyhrává ten nejrychlejší.


Zaujalo tě to? Pojď se k nám přidat!


A TEĎ TEDY PODROBNĚJI – CO JE TO TEN RADIO-ORIENŤÁK?

Před lety soutěžní klání radioamatérů známé jako „hon na lišku“, dnes sport se vším všudy – pevnými pravidly, propracovaným systémem soutěží a v neposlední řadě i potřebou tvrdého tréninku, bez kterého se již na vrcholové úrovni sotva kdo prosadí.

V čem spočívá princip tohoto sportu? Základem je s pomocí přijímače a mapy (používají se mapy pro klasický orientační běh) pokud možno v ideálním pořadí (není pevně dáno, závisí na závodníkově volbě – i to je faktor výrazně spolurozhodující o výsledku) vyhledat stanovený počet vysílačů (kontrol) a v co nejkratším čase doběhnout do cíle. V mapě má závodník zakreslen pouze start a cíl (přesněji polohu „majáku“ – cílového vysílače vysílajícího trvale na frekvenci odlišné od závodní), jinak vše závisí na jeho práci s přijímačem a schopnosti přesného zaměření – mapa pro něj není ničím více (a ničím méně) než vhodnou pomůckou pro volbu nejlepšího postupu mezi jednotlivými kontrolami a zejména pak postupu k cíli.

Máme dvě pásma (druhy rádií)

Soutěžní pásmo je dvojí: 3,5 MHz (též označováno jako 80 m) a 144 MHz (2 m, podle vlnové délky signálu). Na ovládání přijímače složitější „osmdesátka“ (je nutno nejprve prostřednictvím feritové antény zaměřit směr a poté přes prutovou orientaci signálu) je ve skutečnosti snazší – signál se šíří přímo (alespoň v našich „nevelehorských“ podmínkách) a jeho zaměření obvykle nečiní přílišné problémy ani začátečníkům. Naproti tomu naoko jednodušší „dvoumetr“ (je zde jen jedno přímé zaměření) má své úskalí v podobě chování signálu v členitém terénu – slabší (až žádná) slyšitelnost za kopci, „ohýbání“ signálu podél vrstevnic, odrazy od protějších nebo sousedních svahů – díky němuž v tomto pásmu víc než běh a mapařské umění rozhodují technické schopnosti a víc než co jiného závodnická zkušenost.

Tratě a kontroly

Na rozdíl od orientačního běhu ROB vystačí s pouhými pěti kontrolami. Je to nutnost daná způsobem vysílání – všechny vysílače vysílají na stejné frekvenci v pětiminutovém intervalu, každý vysílá ve své (č. 1 v první, č. 2 ve druhé, atd.) minutě a zbylé čtyři minuty „mlčí“. Závodník tedy musí – jde-li na konkrétní vysílač – za minutu jej zkusit doběhnout a nalézt, anebo – je-li ještě příliš daleko – alespoň přesně zaměřit a následně nalézt již bez signálu (anebo 4 minuty čekat…). Plný počet pěti vysílačů vyhledávají podle mezinárodních pravidel muži, ostatní kategorie (ženská, juniorské i veteránské) vždy jeden (až dva) vynechávají. Délka nejdelších tratí bývá kolem 10 kilometrů (v těžkém nebo kopcovitém terénu kratší, na rovině i delší), časy vítězů všech kategorií by se měly pohybovat kolem jedné hodiny. Vedle „klasických“ závodů se konají i mistrovské závody na dlouhé trati (2 až 2,5 hodiny pro vítěze) a parkové závody (zhruba na 15 minut), mající za cíl v první řadě popularizaci tohoto sportu.

Zdroj: ardf.cz


Tomáš David © 2024
Přejít nahoru